Vaří se mi mozek

Můj pracovní režim je takový, že mám vždycky co dělat. Neexistuje den, kdy by nebylo do čeho píchnout, protože kdyby takový nastal, mám několik vedlejších pracovních aktivit, na které v běžném programu nemám čas.

Slovo nuda mi nic neříká, zato prokrastinaci znám velmi dobře! Za normálních okolností záseky na sociálních sítích rychle doženu, ale v posledních dnech, kdy jsou venku vedra k padnutí (a Bůh ví, že já nejsem horkomil), se můj mozek doslova vaří při jakémkoliv pokusu o hlubší mentální počin. Výsledkem toho je i tenhle článek bez většího přesahu, pardon.

Místo toho, abych to vzdala a prostě si jen odpočinula, trávím Oliverovy dvou až tříhodinové polední šlofíky tak, že se ze sebe snažím vymáčknout maximum, respektive aspoň něco. A pak jsem akorát naštvaná, že jsem naplno ani nepracovala, ani neodpočívala. Máte to taky tak? Nemusí jít jen o práci u počítače, stejné to je s péčí o domácnost, v té je taky pořád co dělat.

Já prostě nesnáším promarněný čas a můžu si pořád dokola opakovat, že odpočinek je taky důležitá a prospěšná aktivita. Stejně jindy než večer odpočívat nedokážu. Tím ze sebe vůbec nechci dělat pracovitou a přepracovanou hrdinku, je to spíš deformace z minulosti, které bych se ráda zbavila. A vím, že jí trpí spousta z vás. Že i vy chcete všechen čas naplno využít, že taky chcete být pořád „užitečné“.

Obávám se, že to děláme blbě, za každou cenu po vzoru: Nejdřív práce, a pak zábava. Taky jste to poslouchali celé dětství? Jenže kdy je teda v dospělosti a v mateřství čas na tu zábavu, když je pracovní koloběh nekonečný?

Než jsem otěhotněla, myslela jsem si, že se jako máma změním, že mi pracovní věci prostě budou víc „volný“. Jenže hormony v tomhle zklamaly. 😁 Jsem pořád stejná, až na to, že prioritou je samozřejmě Oliver. No ale když spinká… Tak je prioritou místo klidného oběda nebo lenošení prostě honba za povinnostmi.

Práce z domova (i ta v domácnosti) a svoboda, kterou přináší, je super. Miluju to a většinu času si to i užívám. Jenže pokud jste chorobně zodpovědní a disciplinovaní, jste takhle skoro pod stejným bičem, jako kdybyste v kanceláři seděli přímo vedle šéfa, a ten vám pořád koukal přes rameno, jestli makáte. 😬 Být sám sobě šéfem navíc znamená, že z práce nemůžete nikdy odejít a zabouchnout dveře.

Řeknete si: Co si stěžuješ, tak prostě nepracuj! Jenže to není cíl, kterého bych chtěla dosáhnout, ani řešení. Svoji práci mám moc ráda a neumím si to bez ní úplně představit. Stejně jako nechci začít šidit domácí jídlo ani jiné manželkovské a maminkovské úkoly. Není to o tom, že v mém životě neexistuje prostor na odpočinek. Problémem je, že ho automaticky vyplňuju povinnostmi místo relaxu.

Jak to máte vy? Umíte si proflákaný čas užít? A jak oddělujete práci a volný čas?

3 komentáře Přidejte váš

  1. Jak kdy. V týdnu jsem docela disciplínovaná, pokud jde o 2 hodiny do práce denně, stejně tak o konkrétní dané úkoly. Pokud to nestihnu jeden den, poctivě doháním třeba ten další nebo o víkendu. Domácnost zvládám tak nějak průběžně. Dcerku spousta věcí baví, třeba vysávání miluje, leze za vysavačem, hraje si s rourou, stejně když ji třeba na 20 minut nechám z jídelní židličky pozorovat, jak hnětu chleba. Tak ob den si vydrží v kuchyni na zemi tak 45 hodin sama hrát (buď s kostkami nebo kramaří hrnce a utěrky) a já též něco udělám. Ale pokud jde o úklid, tak zde jsem obecně trochu povolila – pořádek sice máme myslím si pořád, ale byla jsem zvyklá to držet mnohem pečlivěji. Na odpočinek si nechávám obecně večery (1-2 h), když dcerka usne. Pokud nedoháním práci. Takže to hodně závisí na okolnostech, když rostou zuby,‘ je vedro, atd. přes den spí hůř. Když nestíhám a mám dost, často mi také mezi příchodem z práce k večeří dává prostor muž, který si buď vedle s malou hraje nebo ji vezme třeba na hodinu a půl ven.
    Zároveň ale dokážu poznat, když mi není dobře nebo když ten odpočinek vážně potřebuji, zde pud sebezáchovy funguje. Takže třeba minulý týden jsem (když muž po čtyřech náročných dnech vyrazil s dcerou ve čtyři ven a že do osmi mám volno) „zodpovědně“ vyrazila s kolegy do hospody, i když mi stála práce a zároveň bych nepohrdla nějakým spánkem navíc. Protože jsem měla pocit, že musím v tu chvíli změnit prostředí. Radikálně si vyčistit hlavu. Ne se pořád motat doma v tom samém. A naprosto zásadně mi to dodalo energii 🙂
    Takže v tomto bych doporučila sledovat hlavně intuici. Pokud má člověk chuť pracovat (já si jinak u toho počítače od miminka fakt odpočinu a často se do toho zažeru tak, že se v té době ani nestihnu napít), tak je to správná volba. Ve chvíli, kdy ho představa, že má něco tvořit, uklízet apod, vyčerpává, je lepší netlačit na pilu… On podle mě i ten pocit maličké rebelie nakopne.

    To se mi líbí

    1. mommyofoli píše:

      Tohle je u nás ideální a celkem častý stav – myslím ten pracovně/mateřsky/domácí režim. Bohužel ale bez toho, abych já někam vyrážela a čistila si hlavu. Přesně na tom musím zapracovat! To mi chybí. Za celých těch víc než 14 měsíců jsem byla večer venku asi 3x. Děkuju za tenhle komentář, protože mi připomněl jednu z cest, jak se odreagovat – vyrazit ven s kamarádkou nebo s kolegy je super způsob, jak vypadnout ze stereotypu. 🙂

      To se mi líbí

  2. 45 minut samozřejmě

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s