Rodičovská „dovolená“, batole a kariéra

Po více než půl roce se vracím k tématu práce a mateřství. Obojí jsou živé organismy, které se bez ohledu na sebe navzájem vyvíjejí, a přesto spolu přímo souvisí. Tím chci říct, že dítě roste, mění se mu návyky a potřeby, vedle toho práce přibývá a ubývá, klidnější období se střídají s hektickými… A vy jste jako pracující máma ta, která musí vždycky umět všechny okolnosti uvést do rovnováhy. Bez ohledu na to, jestli se zrovna nenacházíte spíš v hysterii. Je potřeba plnit své závazky a zároveň nešidit dítě. No a jak se tahle alchymie daří mě?

Loni na podzim jsem v předchozím článku psala: Živím se copywritingem, odskakuju si zpátky k novinařině, která je pro mě srdcovkou, a bokem dělám ještě korektury a editace textů. Lidi se mě ptají, kolik hodin týdně pracuji. Nevím. Je to pokaždé trochu jiné, navíc počítat minuty trávené mailovou nebo telefonickou komunikací ani nejde. Takže zkrátka tak nějak každý den a většinou po chvilkách, jak režim dovolí.

Tohle stále platí. Každý týden mám trochu jiný počet odpracovaných hodin, ale pro rámcovou představu by to dohromady dalo asi 1/3 úvazku. Na pár projektech dělám už delší dobu, některé v minulých měsících skončily, jiné naopak začaly. Obecně si množství práce reguluju sama, ale ne vždycky jde přesně odhadnout pracnost každého projektu, když přislibuju spolupráci. Takže není všechno zlato, co se třpytí, a ani tahle svoboda není tak idylická, jak by se mohlo zdát.

Práce z domova je fajn v tom, že si člověk aspoň částečně určuje pracovní rozvrh sám. Co ale mé okolí zatím stále moc nechápe, je to, že když své tolerantní klienty naučíte na určité dny a časy, kdy je ideální, aby se na vás obraceli, protože máte hlídání a klid na práci, měl by se tenhle rozvrh dodržovat. To je pak pro moji zodpovědnou a systematickou duši obrovsky stresující.

Pokud vše běží podle aktuálního rozvrhu, jezdím úterky ke tchýni. Přijíždíme tam s Oliverem ráno a zůstáváme do odpoledne. Pracuju tak dlouho, jak zrovna potřebuju. Navíc jsem pořád blízko Olivera, takže se za ním každou chvilku zajdu podívat a ujistím ho, že nejsem daleko. Má teď totiž trochu separační úzkost. 😬

Ve středu odpoledne býváme obvykle 2-3 hodiny u mojí mamky. Tam si buď vyřídím pracovní úkoly, nebo si chvíli odpočinu u kafe, nebo si zajedu v okolí něco vyřídit…

Ostatní dny mívám pracovní siesty přes oběd (hodinu až dvě), když Oliver spí. Dřív jsem hlídání neměla a napracovávala jsem hodiny večer. Jenže pak už mi z toho permanentního dohánění povinností začaly téct nervy, tak jsem se zařekla, že si večery nechám na odpočinek (což je stejně vždycky to poslední, čemu se věnuju 😁) a na soukromé věci, jako je vybírání dárků k tisíci narozeninám a svátkům u nás v rodině, výbavičky pro dítě, které pořád něco potřebuje (nebo mu možná spíš ráda něco nakupuju 🛍) a tak nějak celkově na organizaci různých rodinných věcí. No a když se jednou za měsíc zadaří, tak si večer i pustím televizi s nějakým dobrým filmem… Stejně tak se snažím moc nepracovat o víkendu a užít si na dva dny v týdnu pocit, že aspoň od části povinností jsem osvobozená.

No, co vám budu povídat. I když mě moje práce baví a naplňuje, občas tenhle režim přináší hodně stresující situace. Ať už jde o klienty, kteří všechno řeší na poslední chvíli, i když vědí, že nejste u počítače 24/7, nebo o zrušené hlídání, na které už máte naplánovou hromadu úkolů… Naložit si tolik, kolik dokážete unést, je alfou a omegou, jenže jak jsem psala, časová náročnost jednotlivých projektů se mění. Můžete být plánovačka level 100, jako já, ale jakmile se pustíte na dráhu pracující mámy, musíte počítat s tím, že to nepůjde vždycky jako na drátkách.

Tohle musíte překousnout

Uvažovala jsem nad největšími úskalími, které v pracovně-mateřském režimu vidím. Tady je máte:

Zaprvé investujete veškerý volný čas do dalších povinností a přicházíte tak o pauzy, kdy byste si mohly odpočinout s knížkou, u tv nebo si jít prostě lehnout. (Nemusíme si vyprávět o tom, že po některých nocích by ten šlofík byl fakt zasloužený!)

Zadruhé se najdou chytrolíni, kteří si myslí, že každá pracovně aktiviní maminka je karieristka a workoholička zanedbávající svoje dítě. To se vás chtě nechtě dotkne, pokud naopak právě pro upřednostnění péče o dítě vše děláte na úkor svého volna.

A nebo zatřetí – okolí bere vaše pracovní nasazení jako samozřejmost, aniž by si uvědomovalo, že kromě práce a péče o dítě máte na starosti taky domácnost, vaření a vše kolem toho. A že to často není úplně easy a na slíbenou pomoc by měl být spoleh.

Moje doporučení na závěr

Já osobně lobbuju za přiměřené pracovní nasazení během rodičovské dovolené, POKUD má žena nutkání se seberealizovat a možnost si tím, co jí baví, vydělávat své vlastní peníze a nemuset si o každou stovku říkat partnerovi. Nevidím nic špatného na tom mít vedle mateřství také své osobní/kariérní cíle a sny, nebo nechtít zahodit ty dosažené. Je fajn, když vám rodina nebo posléze školka pár hodin týdně v tomhle může ulehčit podmínky. Mateřství přece není o tom, že vám dítě musí 24 hodin denně viset kolem krku, jinak jste špatná máma. Pokud se vedle vaší seberealizace dítě rozvíjí v milující společnosti v jiném prostředí, a není to každý den, opravdu mu to neuškodí. Naopak, kdo máte batole, víte, že udržet ho celý den doma, je nereálné.

Neexistuje tabulka, kolik práce je vedle jednoho/více dětí hodně nebo akorát. Je to o zápalu, ambicích, času, energii/únavě, povaze a režimu dítěte, pomoci z okolí… Já se díky kombinaci mateřství, na které jsem se těšila a užívám si ho, a pokračování v práci, která mě baví, cítím spokojená a kompletní. A věřte, že přesně tohle z vás dítě pak cítí. Když sem tam potřebujete něco dodělat a ono se dožaduje vaší pozornosti, většinou si ho stačí vzít na klín nebo ho jednou rukou hladit. Ono těch pár minut vydrží bez újmy. 😊

Jsem vděčná, že mi Oliver dovolil ponechat si i tenhle můj svět, kde si můžu vyčistit hlavu a znovu se těšit na všechny ty ostatní věci kolem rodičovství. Zároveň bych byla nerada, kdyby tenhle článek vyzněl jakkoliv proti maminkám, které vedle rodičovské nepracují. Vím, že spousta z nich na to absolutně nemá podmínky, nebo si prostě od pracovní rutiny dávají rády na pár let pauzu. Všechno je správně, když to rodině sedí tak, jak to je.

A protože nejsem žádná superwoman ani byznys lady, abych všechno stavěla jen na svém příběhu, připomínám anketu, kterou jsem dělala při práci na minulém článku. Ptala jsem se, jak to zvládají jiné holky. Možná najdete inspiraci i v jejich zkušenostech.

Zajímalo by mě, jak to vidíte s prací vedle mateřství vy? Jestli s tím máte zkušenosti, nebo o ní začínáte uvažovat…?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s