Anketa: Pracujete na mateřské? Jak to zvládáte?

Jana

Já jsem s prvním dítětem (trochu) pracovala už od příjezdu domů z porodnice – začala jsem korekturama, překladem a četbou teoretických textů pro disertaci. Nejlíp šly korektury, překlad trochu skřípal. Měla jsem pocit, že mi pod vlivem hormonů vypadávají i úplně běžná slova. Teoretická práce mi nešla minimálně do konce šestinedělí vůbec. Potřebuju se totiž do soustředěné práce dostat, nedokážu být kreativní tak, že přemýšlím jen pár (desítek) minut. Pracovala jsem vestoje, s dítětem v šátku, jinde dcera nespala. Líp se mi začalo pracovat až v jejím roce, kdy šel se mnou na rodičák napůl manžel, to bylo super.

Teď s druhým dítětem pracuju po chviličkách, nejčastěji tak, že muž vezme dceru na celý den k prarodičům, a mně zbyde „jen“ jedno dítě. Přestává to ale fungovat, jak malá (4 měsíce) už přes den moc nespí. Takže jsem odkázaná na vzácné okamžiky, kdy si někdo troufne vzít ven obě holky. Počítám, že víc mi půjde pracovat až cca v roce mladší, až starší půjde na část dne/týdne do školky a mladší bude hlídatelná déle než dvě hodiny. Ale teď mi ta prodleva vlastně nevadí, se dvěma dětma čas utíká strašně rychle.

Hodně maminek pracuje po nocích, ale já kreativně pracovat v noci nedokážu – nemyslí mi to tak jako ve dne, zasekávám se, když už něco udělám, další den zjistím, že to není použitelné. No a taky se pak projevuje spánkový deficit – dcery spí každá v jinou dobu, takže si nemůžu pak dát přes den žádný „power nap“. Naopak se mi osvědčilo jít spát brzy s dcerami a pracovat brzy ráno, třeba ve čtyři, v pět… Akorát že teď má starší dcera období, že déle usíná a mladší, která dřív spala celou noc, se začala budit častěji na kojení, takže to aktuálně nedávám. Doufám v lepší zítřky.

Kateřina

Od narození dcery jsem se snažila pracovat. Dopisovala jsem diplomku, učila se na státnice a od dceřiných šesti měsíců jsem pracovala na 0,25 úvazek, část v práci – jeden necelý den – a zbytek doma. Procházky, kdy si malou vzal táta nebo babička, mi moc nepomáhaly, nestihala jsem se do práce zabrat. Takže mi zbyla noc, kdy dítě spalo. Do toho jsem ještě řešila osobní problémy, rozchod s partnerem, upravení vztahu s rodinou a neustálé útoky své matky. A mám to tak doteď.

Tereza

Já pracuju s malým asi od jeho dvou týdnů, je to povětšinou práce z domova – různé korektury, opravy. Od jeho asi tří měsíců jsem začala zpátky učit v jazykovce jednou týdně cca hoďku až dvě. Teď učím cca 3x týdně a korigování mi zůstalo, to dělám, když malý dopoledne spí, a pak když usne večer a v noci. Hlídá tatínek, když nemůže, tak babička.

Martina

Já jsem začala pracovat nedávno, od dceřiných devíti měsíců. Pracuju pravidelně pondělky a pátky, dohromady jsem pryč tak 10 hodin. Třikrát za měsíc navíc pracuju celý den, od rána do večera nebo do pozdního odpoledne. Dceru hlídá obvykle moje mamka, často oba moji rodiče, nebo s ní tráví čas manžel. Mám ráda svoji práci a jsem spokojená, že se můžu v tomhle směru realizovat. Taky je fajn, že nemusím být závislá na manželovi a brečet, že mi nestačí rodičovský příspěvek. Na druhou stranu je to v současné době moje maximum. Když jsem pryč celý den, moc dobře si uvědomuju, jak rychle to utíká, a že jsem v první řadě maminka.

Míša

Začínám pracovat teď, kdy jsou malé dva měsíce. Učím z domova po Skypu cca 2 hodiny denně. Takto jsem si to naplánovala a zatím je to dle mých představ.

Petra

Pracuju z domova, nepravidelně, od narození dcery. Když toho bylo víc, hlídala babička (max. 1 den vkuse), jinak jsem pracovala vždy, když dcera spala. Nejhorší to bylo kolem dvou let, ještě nebyla ve školce a už přes den nespala. Od tří let chodila na dvě dopoledne do soukromé školky. Volila jsem různé kombinace, které se neustále měnily podle režimu dcery.

Věra

Já jsem vlastně pracovat nepřestala. Když se Lada narodila, byla dva týdny na JIP, tak jsem mezi odstříkáváním mléka dodělávala dodávky cukroví a rozvážela je. Pak jsem pomáhala manželovi. Z Googlu, kde jsem pracovala předtím, se ozvali po dvou měsících, probrali jsme to doma a díky mému muži jsem mohla pracovat dva dny v týdnu – o dcerku jsme se střídali doma. Teď budou Ladě skoro dva roky, od 8 měsíců chodí na dva dny do soukromé školky a jeden den je doma s chůvou. Já pracuji s manželem tři dny v týdnu a neměnila bych. Užijeme si společný čas a nemáme tendenci ho dohánět večer na úkor Lady. Zároveň je to pro nás hodně flexibilní.

4 komentáře Přidejte váš

  1. Tereza píše:

    Ja jsem sama zvedava jak to bude se mnou, slíbila jsem v oraci ze se po roce vratim na pul úvazek castecne i z domova. Prace me bavila a rada se vratim, ale nemam moc predstavu jak to bude s rocnim trestitdlem plus by nas cekalo i stěhování pres kus republiky tak uvidime, jak jsi psala, s ditetem se neda moc plánovat 🙂

    To se mi líbí

  2. mamalineblog píše:

    Já jsem potřebovala mít vždycky všechno v kalendáři a jet podle plánu, ale od těhotenství vím, že jsem malý pán a všechno nechávám plynout. A dost se mi ulevilo! Zjišťuju, že se tak dá taky všechno zvládnout. Práce mám dost a i tak jsem pořád s Oliverem a všechno pěkně kombinujeme. Jestli máš aspoň jednu hlídací babičku nebo tetu, tak to určitě pak efektivně naplánuješ a najedete na nový systém, toho bych se nebála. 🙂

    To se mi líbí

  3. Monika píše:

    Jsem ráda, že jsem narazila na tento blog a tohle téma. V mých 38 letech každým dnem očekáváme narození prvního potomka a absolutně nemám tušení, do čeho jdu. Za ty roky je člověk naučený se o sebe postarat a mít svůj příjem. Do práce jsme za mě zástup nenašli (matematické modely), takže mám plán pracovat z domova (a již pracuji, tedy snažím se), ale nevím jak to bude možné po narození dcery. Čím víc se to blíží, tím víc mě to děsí. Okolí s tím nesouhlasí a všichni mi to rozmlouvají, člověk je mezi dvěma kameny…z jedné strany zaměstnavatel, který práci nemá komu předat a z druhé rodina. Tajně doufám, že holčička bude ‚spavá‘, ale bojím se, že spavá budu i já 😀 Jsem sama zvědavá jak to půjde.

    To se mi líbí

    1. mommyofoli píše:

      Děkuju za koment, Moniko, jsem ráda, že Vám článek byl trochu oporou/motivací. Na děsy zapomeňte. 😉 Práce při mateřské není medová, ale ani nemožná. Záleží na podpoře babiček/partnera a taky na tom, jak Vás mimčo nechá odpočinout (hlavně v noci). V tomhle jsem měla obrovské štěstí, žádný přeházený režim, žádné vstávání každou hodinu… A k tomu celkem samostatně si hrající dítě. Věřím, že na to má vliv i to, jak si to máma nastaví v hlavě a jak to s dítětem vykomunikuje už během těhotenství. Možná to jsou pro někoho „čáry máry“, ale možná to je telepatie mezi mámou a dítětem, protože to propojení je fakt absolutní. 🙂 Já jsem byla rozhodnutá pracovat dál, ale zároveň jsem to nechávala plynout tak, jak to půjde, nic jsem netlačila na sílu. A o tom to podle mě je. Nevzít si toho víc, než je Vám vedle péče o miminko pohodlné. Pak budou všichni spokojení. Já jsem za práci vedle mateřství ráda, nejen kvůli finanční samostatnosti, na kterou jsem také byla zvyklá, ale i kvůli odreagování – člověk prostě nezblbne. :)) No držím Vám palce, dejte pak vědět, jak to jde!

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s